Malé zamyšlení se nad poslušností

Lešanská 1176/2a
Chodov, Praha 4
bulterierclub@email.cz

|

Malé zamyšlení se nad poslušností

Neustále mi v hlavě lítaly myšlenky, jak to, že můj pes poslouchá jak hodinky i v době, kdy by měl prožívat těžkou pubertu. Na cvičák, kde se učí poslušnost jsme nechodili a ve společných chvilkách jsem ho také necvičila. Pak jsem se rozhlédla kolem sebe, do bulíkářského světa a zjistila, že poslušní bulíci dělají se

svým páníkem něco navíc, než jen gaučing a procházky.

Neustále se všude opakuje, že bulík potřebuje důslednost. Vše dotáhnout do konce a trvat si za svým, to je klíč k úspěchu. Ale když pozoruji všechny ty neposlušné bulíky, najednou to vidím. Ani jeden z jejich pánečků nic nedotáhne do konce.

Největší chybou, s kterou se setkávám, je, že majitel psa okřikuje jen jménem. K povelu se ani neráčí odhodlat a pak je na psa naštvaný, že neposlechl.

Ale co má pes poslechnout? Vidí nám snad do hlavy? Jeho jméno neznamená nic, alespoň nic k nějakému činu, výkonu, uposlechnutí. Jméno má jen psa upozornit, že bude následovat povel, který se ho bude týkat. Nekonečné opakování povelu, dokud pes neposlechne, také v psovi nevzbuzuje žádnou autoritu a důslednost.

Můj názor je, že není podmínkou, aby pes uměl vše perfektně na složení zkoušek. Myslím, že pes by měl poslouchat natolik, aby neohrožoval sebe či své okolí.

Třeba moje čuba odmítá dělat přivolání a když už se rozhodne přijít, hlemýžď by byl rychlejší. Místo toho umí perfektně čekej. Zarazí se na místě a ani se nehne. Domnívám se, že u svéhlavého bulíka není od věci vymýšlet

alternativy, vyhovující oběma stranám.

Jak jsem se již zmínila, klíčem k úspěchu v poslušnosti je u bulíka důslednost. A jak z výše uvedeného plyne, mnoha lidem důslednost chybí. Bohužel si to mnozí ani neuvědomují. Ani já sama jsem si to neuvědomovala u svého prvního bulíka. Teda vlastně bulinky. Proto je z ní dnes lenoch, který mě má úplně na háku. Nejlepší, jak si zajistit důslednost, je se psem něco začít dělat. Něco, co má jasně daná pravidla, nějaké kynologické odvětví. Jasně daná pravidla, jsou skrz psovoda přenášená na psa. A to je právě ta důslednost. Na poslušnosti vám

výcvikář řekne: „sednout“ a vy ve vteřině psa posadíte, protože víte, že taková jsou pravidla na cvičáku.

Na výcviku flyballu se budete snažit celou dobu, aby se pes vrátil s balonkem a nepřestanete, dokud se tak nestane. Na agility budete po psovi vyžadovat překonání překážky a nenecháte toho, dokud vám tím tunelem

prostě neproběhne. Už si začínáte uvědomovat důslednost? Jakákoliv aktivita se psem, ať se věnujete čemukoliv, je prostředníkem k důslednosti. Nehledě na to, jak často s důsledností promlouváte k psovi během hodinové obyčejné vycházky a jak často někde na cvičáku při tréninku? Určitě rozdíly najde každý z nás.

S důsledností vzniká autorita, která je pro vzájemné soužití se psem nezbytná. Navíc snad každý člověk touží po úspěchu. Nebude snad pro vás dostatečným úspěchem, když se svým psem budete dělat pokroky? Když váš pes

dokáže něco, co byste od něj nikdy nečekali? Určitě ano a vaše radost je i radost pro psa. Obzvláště pro bulíka, který se může přetrhnout, aby svého paníka potěšil a pobavil.

Je to jeden velký koloběh. Důslednost je klíčem k pochopení – vzájemné pochopení je klíčem k ochotě pracovat – ochota pracovat je klíčem k přirozené autoritě.

Vlastně se to dá nazvat spíše vzájemným prolínáním, než koloběhem. Když nebude jedno, nebude ani druhé a tím se celý pomyslný domeček z karet zhroutí.

Rozhodně netvrdím, že „zaměstnání“ z vašeho bulíka udělá dokonalého psa, ale určitě to pomůže k lepšímu výsledku vašeho soužití, než jen válení se na gauči.

Můj pes mě poslouchá, protože ví, že neposlouchat se nevyplácí, a když poslechne, plynou mu z toho určité výhody. Jsem pro něj přirozená autorita. Díky tomu nemusím řešit konflikty s lidmi a šarvátky se psy. Nemusím se stresovat a následkem toho stresovat i psa. Máme společný pohodový a klidný život, bez stresu a starostí. Život, který přeji každému majiteli bulíka.

autor: Maruška & TicIppi