Výstava Kletečná – mýma očima, aneb kam se poděl gladiátor ???

Lešanská 1176/2a
Chodov, Praha 4
bulterierclub@email.cz

|

Výstava Kletečná – mýma očima, aneb kam se poděl gladiátor ???

Nejsem nijak velký účastník výstav a rozhodně neobjíždím všechny národní a mezinárodní

výstavy konané v ČR, ani v zahraničí. Moje roční počty výstav absolvovaných s bulíky se dají spočítat na prstech jedné ruky.

Naopak jsem častým účastníkem a pozorovatelem různých druhů zkoušek, převážně pro teriéry, těch už zas tak málo není. Dle svého názoru bych řekla, že žiji zdravým kynologickým životem.

Až absolvování klubové výstavy v Kletečné mne donutilo napsat tento článek a snad apelovat na nás, všechny chovatele a majitele tohoto „parádního“ plemene.

Všichni, kdo čtete tento zpravodaj, pravděpodobně nějaké zkušenosti s plemenem anglický bulteriér máte, znáte zhruba jeho povahu, chování a předpokládáte, co máte čekat, i když je to někdy neočekávatelné :o) )

Ale k věci... Na výstavě v Kletečné jsem byla lehce šokována majiteli tohoto plemene, kdy dávali pejskům pod hlavičku polštářky, peřinky pod zadeček, aby nenachladli a celkově, dle mého názoru, psy vtělovali do pozic svých dětí.

Viděla jsem bulíky, kteří „zakrněli“ povahou někde u maltézáčka, kromě toho uječeného štěkotu. Viděla jsem „změkčelé“ a rozmazlené psy, zatvrzelé a odhodlané neposlechnout, ba ignorovat svého paníčka, což je lehký následek jejich povahy.

Chtěla bych proto apelovat na všechny majitele bulteriérů, aby jim vrátili to, co jim náleží.... jejich ostrost, jejich gladiátorství a nedělali z nich již víc děti věku tří let. Chovejme se prosím ke psovi jako ke psovi, ne jako ke člověku, nepolidšťujte je, nesvědčí to jak vztahu s majitelem, vztahu majitele s okolím a přáteli a také v konečném stádiu chovu.

Všechno je zde naopak. Jsme ochotní své bulteriéry chránit před nebezpečím, místo aby se tento pes postavil před nás a bránil nás a náš majetek. Přílišná péče vede taktéž k tomu, že si bulíček prostě nesedne (lehnutí radši nezmiňuji) do mokré trávy.... a kaluž? Nikdy!!! Vždy obejít. Vozíme bulíky ve vozíčkách táhnutých za kolem, místo abychom zvolili odpovídající vzdálenost na běh u kola. Přecpáváme je nejrůznějšími novinkami ve výživě psů, které nejčastěji vedou ke katarům žaludků anebo k obezitám. Na obyčejné maso jsme dávno zapomněli. Kupujeme kreativní postroje, plné

barev cvočků a nejrůznějších vycpávek, aby se bulíček cítil pohodlně, i když nás na tomto drahém postroji tahá a je neukázněný...A tak se ptám CHOVÁME (SE) SPRÁVNĚ ???

Proto prosím, cvičme bulíčky, trénujme jejich odhodlání a touhu po hře, pracovitosti, po čemkoliv, co jim pomůže se celkově rozvíjet a chovat se jako psi. Naučme je bránit nás, vaše domovy, náš spánek. Naučme je otrkat se vůči přírodním vlivům, nechme je klidně prohnat kočku, narazit se na bodliny ježka, jsou to přeci psi.

Vězte, nenarážím na ničí výchovu, jenom prosím o trošku zamyšlení... Jestli tento článek není právě o mně a neměl bych vyndat svého bulíčka z růžové peřinky na stejně vysoké postýlce ( jako je moje postel) a jít s ním ven..... byť je třeba i deštivo.

Děkuji

autor: Andrea Marková

CHS Z Ostrova Man