ČLÁNKY - OSTATNÍ

Důležité veterinární upozornění!!!

Vážení kolegové,

již i na území ČR se objevují případy AUJESZKYHO CHOROBY u černé zvěře. Je prokázán výskyt této choroby minimálně u 30% populace černé zvěře.

Přirozeným hostitelem viru Aujeszkyho choroby a jediným druhem, který přežívá infekci je prase. Pouze tento druh zvířat se může stát latentním nosičem viru. Virem Aujeszkyho choroby se mohou nakazit téměř všechny druhy savců (skot, ovce, kozy, kočky, psi) kromě člověka a primátů. Tato choroba není přenosná na člověka, ale pro psy je smrtelná, uhynou během 1-2 dnů, protože zatím na to není vakcína.

Původcem je virus, který se vylučuje hlavně v nosním sekretu, slinách a především tělními sekrety a je obsažen v barvě, vnitřnostech a mase. Stresem se aktivita viru zvyšuje.

První příznaky onemocnění jsou podobné jako u vztekliny.

Buďte proto při dosledu černé zvěře a naháňkách opatrní, snažte se o co nejmenší styk Vašeho psa s divočákem, hlavně jej nenechte lízat barvu, ryj a nedávejte jim za odměnu syrové kousky masa a vnitřností. Více informací o ACH je na internetu Wikipedie Aujeszkyho choroba.

Pro Vaší představu Vám přikládám obrázek průběhu této choroby u psa, který mi poskytl MVDr. Šmolík.

Myslím, že obrázek mluví za vše. Buďme proto opatrní!!!

Pokud najdete v honitbě uhynulý kus černé zvěře bez známek cizího zavinění, vychrtlý, vydřené fleky na srsti, zvětšené množství slin na ryji, nechte prosím tento kus ihned veterinárně vyšetřit.

Dále došlo k novelizaci Veterinárního zákona, který vstoupil v platnost dnem 01.01.2012, seznamte se hlavně s § 27 odst.b týkající se nakládání se zvěřinou. Za nedodržování této úpravy budou velké sankce.

Zpracoval: Gerhard Klee člen OMR

Stav, kdy se i ve velmi dobře vedeném chovu začnou objevovat úhyny novorozených štěňat, feny špatně zabřezávají nebo mají málopočetné vrhy a štěňata mají podprůměrnou hmotnost, má velmi často na svědomí právě herpes virus. Hlavním příznakem napadení tímto virem je celoživotní a skrytá infekce – jednou infikovaní jedinci zůstanou doživotními a neustálými nosiči viru i bez viditelných symptomů nemoci. Ve stresových situacích může potom dojít k reaktivaci a s tím spojeným vylučováním viru. U dospělého psa jsou následky infekce herpes virem málo známé. Diagnostikované symptomy, jako např. rýma, vymizí po několika dnech. Avšak tímto způsobem se tento virus přenáší, neboť přesídluje na sliznici v dýchací trubici. Stejně tak se nachází v pohlavní ústrojí a může vyvolat vznik malých puchýřků v přední oblasti genitálií u fen nebo na předkožce u psů. Stejně tak může být virus vyloučen slinami, sekretem z nosu, ale také z genitálií. Infekce, která primárně nepředstavuje žádné onemocnění, vznikne při přímém kontaktu, jako např. při olizování nebo při krytí. Fena může být již při prvním kontaktu se psem infikována. Jsou-li feny infikovány při krytí nebo během březosti, přestojí samy tuto infekci většinou dobře. Nebezpečným se virus stává pro štěňata. V počátku březosti může vést prvotní infekce k vstřebání nebo po 35.dnu k potratu plodů. Nejčastěji jsou štěňata infikována v prvním týdnu života. Pokud se skrytá infekce reaktivuje během stresu při porodu, může dojít k nákaze během porodu nebo těsně po něm. Během porodu se mohou štěňata nakazit v porodních cestách, dále potom prostřednictvím sekretu z nosu a tlamy vylučovaných fenou při neustálém olizování a díky takto úzkému kontaktu dochází k dalšímu přenosu viru. Pokud jsou štěňata infikována v průběhu porodu nebo bezprostředně po něm, je inkubační doba přibližně 3-7 dní. Mezi první symptomy patří průjem a zvracení. Štěňata, která se z počátku zdají čiperná, odmítají za krátký čas sát, jsou apatická, trpí dušností a vydávají nepřetržitě bolestivé skřeky. Tyto permanentní projevy bolesti znamenají pro fenu značnou nervovou zátěž, která může vést až k opuštění štěňat. Tím jsou štěňata s jen lehkým průběhem onemocnění ještě více ohrožena, ačkoliv by měla šanci na přežití . Jestliže onemocní všechna štěňata ve vrhu, je úmrtnost skoro 100%. Mladší jedinci zemřou ve většině případů během 24 až 48 hodin po objevení se prvních příznaků. Onemocní-li starší štěňata, mají určitou naději na přežití. Většinou však mají celoživotní neurologickou poruchu.
Aby se v chovu zamezilo nebezpečí infekce, je lepší březí feny ke konci březosti (přibližně 3 týdny před porodem) a štěňata s matkou během prvních třech týdnů izolovat. Protože jsou zvířata obojího pohlaví infikována celoživotně, představuje chov s pozitivními jedinci riziko (přenos viru při krytí). Jestliže fena vykazuje vysoký podíl protilátek, může je zároveň s mateřským mlékem předat svým štěňatům a vrh je tak proti nemoci ochráněn. Přítomnost viru jako takového se ze živého zvířete zjistit nedá ani v ČR ani v západní Evropě. Lze vyšetřit krev jedince pouze na protilátky proti CHV s předpokladem, že pokud pes virovou infekci přestál, jeho tělo si protilátky vytvořilo. Vyšetření chovné feny před krytím je však naprosto nerelevantní vzhledem k tomu, že infikována může být při krytí nebo kdykoliv po něm. Vir je přenosný všemi tělními tekutinami. U novorozenců bývá terapie neúčinná, protože onemocnění je velice rychlé. V případě mírnějších se lze pokusit aplikovat intaperitoneálně 1-2ml séra, a to od matek vakcinovaných nebo prokazatelně pozitivních. Štěňata nejsou schopna do stáří asi 2 týdnů dostatečně udržovat svou teplotu a vzhledem k tomu, že viru se daří při35-36°C, je možné ovlivnit průběh onemocnění hlavně zvýšením teploty prostředí alespoň na 36-37,7°C při vlhkosti 45-55%.
Všem těmto následkům lze předejít naočkováním feny vakcínou Eurican Herpes 205 (cca 800.-Kč) a to týden před až týden po krytí feny(nejlépe 2. den po krytí) a ještě jednou 1-2 týdny před porodem. První dávkou předcházíte úhynu embryí (tzv. notoricky nezabřezávající feny), druhou dávkou pak imunizujete přímo štěňata.

Vzhledem ke zkušenostem v mém okolí s touto nemocí jsem se rozhodla dát dohromady pár základních informací a hlavně informovat všechny majitele bulíčků o možnosti očkovat proti Lymské borelióze, což např. u lidí dosud není možné. Investice do očkování je v řádu stokorun a tudíž se opravdu vyplatí!!

Původcem nemoci je mikroorganismus spirocheta – Borrelia Burgdorferi. Borelia je malá spirocheta z rodu, který zahrnuje více než 20 druhů. Některé byly izolovány z nemocných zvířat a lidí, zatímco jiné byly nalezeny u rezervoárových hostitelů bez příznaků nebo klíšťat. Borelie lymského typu byly rozděleny alespoň do 4 podskupin. Borelie nepřežívají volně v prostředí, ale jsou šířeny cestou obratlovců – rezervoárových hostitelů a přenášeny klíšťaty, která zabydlují teplotní pásma s chladnějším počasím. V Evropě jde hlavně o klíšťata rodu Ixodes. Klíšťata Ixodes nepřežívají dlouho ve vnitřních prostorách a není žádný přímý důkaz o tom, že by infikovaný pes nebo kočka představovali přímé riziko nákazy pro člověka.

Promořenost klíšťat boreliózou může sahat v rozmezí od 2% do 40%, záleží na výskytu nákazy v místě pohybu psa. V ČR se promořenost odhaduje okolo 20%. Protože pes nachytá při probíhání travou daleko více klíšťat, než člověk, existuje reálná možnost, že se s infekcí většina psů v různé intenzitě setkala. Záleží na množství přijaté infekce a odolnosti jedince a jeho imunitního systému, zda nemoc propukne klinicky. Proto dnes většina psů má proti borelióze protilátky, ovšem někteří psi mohou působit také jako asymptomatičtí nosiči (v jejich těle se vyskytuje infekce schopná vyvolat nemoc, ale pes nemá vnějškově zjistitelné příznaky nemoci a slouží vlastně také jako rezervoár nákazy). Psi nerozšiřují nákazu močí. Borelie se množí v klíšťatech a hostitele napadají přenosem slinami klíšťat. Čím větší je množství spirochet, které vniknou po přisátí klíšťat do kůže hostitele, tím je větší riziko nákazy. Borelie se množí v místě průniku do kůže a odtud pronikají do dalších tkání. Po klíštěcím kousnutí se vyvíjí infekce s klinickými příznaky pouze u některých jedinců, což závisí na virulenci spirochet a na imunitním stavu organismu. Klinické onemocnění vychází z vlastní imunitní odpovědi napadeného jedince. U experimentálně nakažených psů vznikají klinické příznaky 2 až 6 měsíců po přisátí klíštěte. Nástup klinických příznaků obvykle souvisí s prvotním zvýšením protilátek v séru.

Akutními příznaky onemocnění jsou horečka, střídavé kulhání, místní zvětšení mízních uzlin a hubnutí. U dlouhodobějších onemocnění vzniká zánět kloubů a může dojít k poruchám nervové soustavy. Na rozdíl od člověka chybí často u zvířat začervenání místa přisátí hmyzu. Proto se borelióza většinou zjistí za 2-5 měsíců po poštípání, až dojde k projevu výše popsaných příznaků. Mezi vzácné příznaky onemocnění patří postižení srdce, ledvin nebo křeče.

Onemocnění je dobře léčitelné antibiotiky. Antibiotická léčba amoxicillinem, azithromycinem, ceftriaxonem a doxycyclinem trvá minimálně 30 dní, ale bohužel po přerušení podávání ATB dochází v některých případech k obnovení klinických příznaků. To může vyvolat chronické imunitní a zánětlivé problémy.

Borelióze lze u psů předejít včasným očkováním. Pokud zvolíme tuto možnost, pak je dobré vybírat vakcíny české výroby, protože obsahují všechny tři typy borelií, které se v České republice vyskytují. S vakcinací vám poradí nejlépe váš veterinární lékař, a to i podle typu zvoleného vakcinačního programu, který u psa uplatňujete. Vakcinaci samotnou však nelze považovat za dostatečné preventivní opatření, pokud nejsou soustavně používány preventivní prostředky proti klíšťatům. Očkuje se vždy pouze v zimním období, aby se vyloučilo možné současné nakažení klíštětem. Pokud je pes vakcinován poprvé v životě, začínáme 1. dávkou očkovací látky a potom po 1 měsíci dávku opakujeme. V dalších letech potom očkujeme psa již pouze 1x za rok. S očkováním můžeme začít od 3. měsíce věku psa. Očkování proti borelióze je zvláště vhodné pro psy pohybující se v oblastech se zvýšeným výskytem boreliózy.

Upřímně všem doporučuji do očkování investovat a předejít tím velkým zdravotním nepříjemnostem a investicím do následné léčby, neb touto nemocí jsou skutečně ohroženi všichni naši bulíci.

autor: Alžběta Vrůblová

Štítná žláza je párová žláza jejíž laloky jsou uložené po stranách štítné chrupavky. Skládá se ze žlázových buněk uspořádaných do uzavřených váčků (folikulů). Tyto buňky produkují jód obsahující hormony thyroxin (T4) a trijodthyronin (T3). Funkce štítné žlázy je regulována adenohypofýzou (část podvěsku mozkového) pomocí TSH (thyreostimulační hormon), který zvyšuje průtok krve ve štítné žláze a zároveň ji stimuluje k produkci většího množství hormonů.

Adenohypofýza sleduje, jestli je v krvi dostatek hormonů štítné žlázy. Pokud ne, zvýší produkci TSH, čímž štítné žláze „řekne“, že má začít pracovat. Samotná adenohypofýza je pak regulována hypothalamem. Štítná žláza je tak posledním článkem v regulaci po ose hypothalamus – hypofýza – štítná žláza.

Hormony thyroxin (T4) a trijodthyronin (T3) se ve svých funkcích doplňují: zrychlují metabolismus,

zvyšují spotřebu kyslíku ve tkáních, zvyšují produkci tepla, zlepšují využití bílkovin a působí jako růstové faktory. Hormony štítné žlázy se v krvi mohou vyskytovat volně (FT4, FT3) nebo jsou vázané na bílkoviny. V posledně jmenovaném případě jsou pak nedostupné pro buňky – jinými slovy jsou sice v oběhu, ale buňky je z něj nejsou schopné „vychytat“.

Hypothyreóza může být primární nebo sekundární.

Primární znamená, že prvotní příčina snížené funkce je v poškození štítné žlázy jako takové, zatímco u sekundární je prvotní příčina někde jinde.

Jednou z nejčastějších příčin primární hypothyreózy u psů je autoimunitní zánět štítné žlázy (thyroiditis). Klinické projevy mohou být různé. Nejčastěji nastupují příznaky mezi 2 – 5 rokem života. Psi mohou být před nástupem příznaků onemocnění zdraví i několik let. Hlavní marker onemocnění – autoprotilátky proti thyroglobulinu jsou v krvi obvykle přítomné ještě před klinickými projevy onemocnění, ale u nás jsou zatím bohužel testy pro jejich diagnostiku nedostupné.

Tyto autoprotilátky ničí buňky štítné žlázy produkující hormony. Většina postižených psů je začne tvořit ve 3 – 4 letech věku. Vzhledem k tomu, že se onemocnění může rozvinout prakticky v jakémkoliv věku, je pravděpodobné, že příčina onemocnění bude v genech a jedná se tedy o onemocnění dědičné.

Projevuje se nejčastěji přibýváním na váze (obezita), snížením aktivity (líný, otupělý pes), nespecifickými problémy s kůží, nadměrným vypadáváním chlupů, alopecií (lysá místa na kůži), seboreou (zvýšený mazotok), chornickými infekcemi kůže a uší, psi mohou vyhledávat teplejší místa (jsou zimomřiví), někdy se mohou objevit tmavé pigmentace na kůži, jindy se zase může projevit neplodností.

Diagnostika

Názory na to, jaký diagnostický parametr či test je nejvhodnější se v různých pramenech liší.

Dle OFA (orthopedic foundation for animals) a ANTECH Diagnostics jsou nejdůležitějšími parametry pro diagnostiku FT4 (volný tyroxin – nenavázaný na bílkovinu viz. výše), cTSH (psí thyreostimulační hormon), TgAA (antithyreoglobuliny). Stanovení volného a celkového trijodthyroninu (T3) nemá u psa pravděpodobně větší diagnostický význam.

Testování FT4 je považováno za „zlatý standart“ ke stanovení toho, zda štítná žláza produkuje T4 v dostatečné míře a zda je tento hormon dobře dostupný pro buňky. Pokud bychom zkoumali celkový T4 nepoznáme z výsledných hodnot, jakou část ze zjištěného množství tvoří FT4 využitelný pro buňky (vysoká koncentrace T4 navázaného na bílkoviny je buňkám k ničemu). U psů se sníženou funkcí

štítné žlázy je v důsledku autoimunitního zánětu FT4 snížený. Následně se pomocí stanovení koncentrace psího TSH určí místo, které v rámci hypotyreózy nefunguje správně. V případě autoimunitní hypothyreózy onemocnění zasahuje pouze štítnou žlázu a adenohypofýza normálně produkuje TSH. „Vidí“, že je v krvi málo hormonů štítné žlázy a proto je koncentrace TSH v krvi nemocných psů zvýšená (snaží se stimulovat štítnou žlázu atrofovanou (zakrnělou) díky autoimunitnímu zánětu). Autoprotilátky proti tyhroglobulinu (TgAA) jsou přímým důkazem

autoimunitního zánětu štítné žlázy.

U nás jsou dostupné pouze testy na FT4, a cTSH. Dříve používaný test na lidský TSH je v dnešní době už příliš specifický pro člověka a psí TSH jednoduše nerozpozná. Antithyroidální protilátky (antithyreoglobuliny, antithyreoperoxidáza) představují problematické vyšetření, momentálně v ČR nejsou k dispozici testy pro psy. Ty mají k dispozici pouze některé laboratoře v zahraničí (např. v Německu Laboklin, Bad Kissingen nebo v Americe OFA).

Lidské testovací sety se obdobně jako u lidského TSH již nedají použít, jelikož jsou příliš specifické (fungují jen u člověka).

Dle MVDr. Humla z veterinární histopatologické laboratoře v Plzni, lze částečně využít lidský test stanovení antithyreoproxidázy (anti-TPO), ale přesnost tohoto testu není úplně stoprocentní a

nelze ho tedy využít ke konečnému stanovení diagnózy. Tyto protilátky se navíc mohou objevit u zvířat různého stáří. Znamená to, že zvíře, které v době vyšetření bylo zdravé, může o rok později onemocnět.

Ortopedická organizace pro zvířata (OFA, www.ofa.org, Columbia Missouri) vede otevřený registr psů, kteří byli testováni na autoimunitní thyroiditis ve 12ti měsících nebo později. Za poplatek 15USD

také vyšetření provádí. Přičemž opakované vyšetření psů zapsaných v jejich registru má být do budoucna zdarma. Vzhledem k tomu, že pes, který byl v 1 roce negativní, může onemocnět až jako šestiletý, lze doporučit provádět testy opakovaně (nejlépe každé 1-2 roky). U většiny psů se nemoc projeví ve 4 letech, OFA tedy doporučuje začít s každoročním testováním nejpozději v tomto věku. Žádný negativní test však stoprocentně nevylučuje možnost pozdějšího rozvinutí onemocnění. Testován je pouze aktuální stav štítné žlázy. Z výsledků vyšetření nelze předvídat změny v budoucnosti a nedá se říci, jestli rodiče budou produkovat zdravé potomky či nikoliv. Dalším důvodem pro pravidelné testování je skutečnost, že u nemocných psů někdy dojde k poklesu množství autoprotilátek a cash v krvi, výsledek vyšetření pak může být falešně negativní. Z tohoto důvodu by bylo dobré, kdyby chovatelé testovali své psy pravidelně, obzvláště v případech některého z klinických projevů.

Výsledky vyšetření (klasifikace dle OFA):

Normální: FT4, cTSH ve fyziologických hodnotách, TgAA negativní

Pozitivní na autoimunitní thyroiditis: FT4 nižší, cTSH vyšší než fyziologické hodnoty, TgAA pozitivní

Pozitivní na autoimunitní thyroiditis, kompenzovaný pes: FT4 normální, cash vyšší nebo normální, TgAA pozitivní

Idiopaticky snížená funkce štítné žlázy: FT4 nižší, cTSH vyšší, TgAA negativní.

Léčba

Je velmi důležité správně diagnostikovat, zda se opravdu jedná o hypotyreózu a ne o pouhé snížení hormonů štítné žlázy v krvi, dříve než se začne s léčbou! Pouhé snížení hodnot může nastat při těžkém nebo chronickém onemocnění, stresu, po podávání glukokortikoidů (např. Prednison), nesteroidních antiflogistik (léky proti bolesti), terapii potencovanými sulfonamidy (používají se k léčbě lehčích průjmů nebo zánětů močových cest), antikonvulziv (léky proti křečím, epilepsii) atd. Stačí např. to, že se pes krmí strumigenní dietou (např. brukvovité rostliny – zelí, kedlubny), nebo má v dietě nedostatek jódu atd. Právě z tohoto důvodu většina endokrinologů nedoporučuje zakládat diagnostiku na koncentraci celkového T4, protože může dojít k přecenění jeho snížené koncentrace v

krvi právě v těchto případech. To vše by mělo být zohledněno před začátkem léčby. Jakmile se jednou s léčbou začne, musí být dodržována do konce života psa. Pokud jsou suplementy hormonů štítné žlázy podávány zdravému psovi, dojde k atrofii jeho vlastní funkční štítné žlázy a pak už musí být léčen do konce života. Vlastní léčba hypothyreózy je pak snadná, pomocí levných suplementů

thyreoidních hormonů – thyroxin (levothyroxine).

Literatura:

http://www.basenjiclubvic.org/thyroid.html 4.5.2008

http://basenjicompanions.org/health/thyroid/index.html 4.5.2008

http://www.basenji.org/ 4.5.2008

http://www.peteducation.com/4.5.2008

http://mujweb.cz/Veda/biologie/hormon.htm 4.5.2008

http://www.darius.cz/archeus/NT_radia.html 4.5.2008

http://www.sinbaje.com/Health2.html 4.5.2008http://www.apubasenjis.com/bhealth.html

4.5.2008http://www.antechdiagnostics.com/clients/antechNews/1998/11-98.htm 4.5.2008http://

www.basenji.org/old/healththyroid.htm 4.5.2008http://www.offa.org/thyinfo.html4.5.2008Ettinger,

S. Textbook of Veterinary Internal Medicine. W.B. Saunders Co. Philadelphia, PA; 2000

Pokud máte zájem si nechat svého psa vyšetřit na onemocnění štítné žlázy, vyžádejte si test v laboratoři určené zvířatům na cTSH, TgAA, fT4.

autor článku: MVDr. Martina Načeradská

Příčiny: dědičnost nebo neznámé

Klinika: Objevuje se ve 3 – 9 měsících, otok a bolestivost čelisti, neschopnost otevřít dutinu ústní, oboustranně symetrické. Zesílení je drsné a tvrdé. Souběžně mohou být zvětšeny mízní uzliny a svalová tkáň ubývá. Zuby normální. Postupně ztuhnutí kloubu čelisti a zánik pohyblivosti. Novotvoření kosti končí s ukončením osifikace, tj.7 – 8 měsíců stáří, v 11ti – 13ti měsících se proces stabilizuje, postupně dochází k ústupu.Ve věku 2 – 3 let většinou nenalezneme změny.

Diagnostika: pohmatem, rentgenem.

Léčba: symptomatická, odstranění bolesti. V časopise doporučují kortikoidy 4-10 měsíců, v závažných případech euthanasie.

Plemena: zejm.west, cairn, skot, ale i bostonek, labrador, doga, dobrman a buldok.

Moje pozorování:

Viděla jsem několik bulteriérů, kterým asi ve 4. měsíci narostl hrbolek na čelisti, většinou vpravo. Hrbolek roste, kost se zesiluje. Bolestivost neudával žádný z majitelů. Léčila jsem jen polovinu případů, a to vždy homeopatií, přičemž po zahájení léčby kost přestala růst a postupně se zmenšovala. Ve srovnání s textem nikdy nedošlo ke zdravotním komplikacím, pohyblivost čelisti zůstala zachována, útvar se začal zmenšovat mnohem dříve a skutečně asi za rok nebyl vůbec hmatný.

Zveřejněno se souhlasem autorky:

MVDr. Simona Müllerová

e-mail: simona.homeopatie@seznam.cz

www.trojskykun.com

http://www.alternativniterapie.estranky.cz